Distribuce

1/ MARKETINGOVÉ POJETÍ DISTRIBUCE

• distribuci nelze chápat výlučně jako pohyb [PRODUKTŮ] ve fyzickém stavu, ale jako souhrn hmotných / nehmotných toků, které k distribuci patří
• distribuční systém je jedním z rozhodujících externích zdrojů
• budování / upravování trvá dlouhou dobu a je velmi obtížné / nákladné
• distribuce [PRODUKTŮ] je stejně významná, jako všechny ostatní interní zdroje (výroba / výzkum / pracovníci / výrobní technologie)

MARKETINGOVÉ POJETÍ DISTRIBUCE

Distribuční politika představuje rozsáhlý komplex různorodých opatření, která na sebe navazují / prolínají se.

Mezi tato opatření patří:

1. procesy fyzického přemisťování (doprava [PRODUKTŮ])
2. změny vlastnických vztahů (převod práva nakládat s [PRODUKTY])
3. doprovodné činnosti (správní poplatky / DPH)

MARKETINGOVÉ POJETÍ DISTRIBUCE

Skupiny nezávislých subjektů, spolupracujících v distribuční síti: 

1. výrobci (výrobce položek pro výrobu piva / výrobci samotného piva)
2. distributoři (soukromé fyzické osoby / větší korporace)
3. odbytové organizace (výkon podpůrných činností při zprostředkování prodeje)

Úkolem výrobců je vyrábět a na trhu nabízet [PRODUKTY], které zákazníci požadují.

Cesta [PRODUKTŮ] od výrobce ke spotřebiteli přes distributory / prostředníky (specializované organizace) bývá označována jako nepřímý způsob prodeje.

Odbytové organizace slouží výrobcům + kupujícím.

2/ DISTRIBUČNÍ CESTY

Články distribuce zabezpečují mnoho klíčových funkcí a podílejí se na pohybech:

1. informace (sběr / šíření [MARKETINGOVÝCH] informací o zákaznících / konkurentech)
2. propagace (vývoj / šíření přesvědčivých informací o nabídkách)
3. jednání (snaha o dosažení konečné dohody o ceně)
4. objednávání (zpětná komunikace o záměrech členů [MARKETINGOVÉ] cesty)

DISTRIBUČNÍ CESTY

1. financování (získání / rozdělování fondů potřebných pro financování zásob)
2. přebírání rizika (převzetí rizik spojených s pohybem [PRODUKTŮ] na [MARKETINGOVÉ] cestě)
3. fyzické vlastnosti (vhodné skladování a pohyb fyzických [PRODUKTŮ])
4. platby (kupující platí své účty prostřednictvím bank)

DISTRIBUČNÍ CESTY

Úrovně [MARKETINGOVÝCH] cest:

DISTRIBUČNÍ CESTY

Hlavní výhody přímých distribučních cest (výrobce odběratel):

1. přímý kontakt / komunikace se spotřebitelem (snadnější domluva)
2. účinné zpětné vazby / citlivý přístup k zákazníkům (snadnější zefektivňování prodeje)
3. lepší kontrola nad zacházením s [PRODUKTEM] (zachování kvality)
4. nižší náklady vzhledem k absenci mezičlánků (není nutné platit další řidiče / vykládky)

Hlavní nevýhody přímých distribučních cest:

1. nutnost navazovat značný počet kontaktů s velkým počtem partnerů (komplikovanost)
2. obtíže při prezentaci [PRODUKTU] (Nutno spoléhat na katalogy / propagační brožury)
3. neekonomičnost přímých dodávek ([PRODUKTY] hromadného / širokého použití)

DISTRIBUČNÍ CESTY

Hlavní výhody nepřímých distribučních cest (výrobce mezičlánek odběratel):

1. výrobce přenechává část prodejních úkonů distribučním mezičlánkům (snížení objemu aktivit u výrobce i spotřebitele)
2. ve styku se zákazníky se využívá praxe distributora (zkušenosti / specializace / kontakty)
3. prodej [PRODUKTŮ] je efektivnější (větší objemy z důvodu lepšího odběru)
4. potřeba finančních prostředků je menší (není nutné budovat mezisklady / servisní střediska)

Hlavní nevýhody nepřímých distribučních cest:

1. ztráta kontroly výrobce nad [PRODUKTEM] (prodává někdo jiný v distribuční síti)
2. obtížné získávání informací o konečném spotřebiteli (chybí osobní kontakt)

DISTRIBUČNÍ CESTY

Distribuční cesty se neomezují pouze na zajištění přepravy [PRODUKTŮ] ve fyzickém stavu, ale soustřeďují se i na nehmotné toky:

3/ MALOOBCHOD

Většinu maloobchodního prodeje uskutečňují maloobchodní prodejci (firmy, jejichž tržby plynou převážně z maloobchodní činnosti).

Zahrnuje prodej konečným spotřebitelům (katalogový prodej / prodej po telefonu / teleshopping / internet).

Typy maloobchodních prodejen:

1. podle rozsahu poskytovaných služeb (komplexní / dílčí)
2. podle šířky / hloubky [PRODUKTOVÝCH] řad (základní / rozšířené)

Různé druhy [PRODUKTŮ] vyžadují různý rozsah služeb a požadavky zákazníků na služby se liší. 

MALOOBCHOD

Maloobchodní prodejce lze třídit podle délky / hloubky / šíře jejich sortimentu:

1. specializované prodejny (sportovní potřeby / nábytek / knihy)
2. obchodní domy (oděvy / potřeby pro domácnost)
3. supermarkety (ovoce / zelenina)
4. obchody se smíšeným zbožím (kombinace zboží krátkodobé / dlouhodobé spotřeby)
5. obchodní supercentra (určené pro velké odběry zásilek)

Nejpopulárnější jsou  a/ supermarkety, b/ obchody se smíšeným zbožím a c/ obchodní supercentra.

4/ VELKOOBCHOD

Velkoobchodní prodejci jsou firmy / SBU, které se zabývají velkoobchodní činností (MAKRO – potraviny, CykloMax – cyklo doplňky, ...).

Velkoobchodní firmy nakupují převážně od výrobců a prodávají většinou maloobchodním prodejcům / firmám / jiným velkoobchodníkům.

VELKOOBCHOD

Velkoobchodní prodejci jsou schopni lépe plnit jednu / více z následujících funkcí:

1. prodej / propagace [PRODUKTŮ] (nízké náklady / velký počet zákazníků)
2. nákup / ovlivňování sortimentu (ovlivňování sortimentu dle potřeb zákazníků)
3. dělení nákupu ve velkém na menší objemy (šetření peněz zákazníků)
4. skladování (skladují [PRODUKTY] u sebe a šetří tím náklady dodavatele)
5. doprava [PRODUKTŮ] (rychlejší dodání)

5/ DLP

DLP

DLP